Vždycky, když usínám přemýšlím nad tím, že vy v Brně už se pomalu chystáte do školy/práce. Jsou to jak dva jiný světy. A já se zase po nějaké době ozývám z Tampica se spoustou novinek.Tady je to sice pořád stejný, ale pár věcí se dalo do pohybu. Začnu tím, že jsme se s moji rodinou konečně přestěhovali. Měli jsme se stěhovat týden po mém příletu, ale oni to každý den odkládali a odkládali a teď už opravdu máme jinou adresu(takže už mi můžete posílat dopisy a sladkosti, zlobit se nebudu, haha). Dům je krásný, o moc větší i když můj život je teď zabalený do krabic. Můj nový pokoj je pro mě jako splněný sen, i když jen na pár měsíců. Je prostorný a velká šatna s vlastní koupelnou tomu dodávají to pravý. Akorát mám novou spolubydlu, každý ráno mi asistuje při čištění zubů malá ještěrka🐊Zažila jsem svou první "Primera Comunión" v kostele. Dvojčata od Marian měli něco jako obřad, jako každé dítě v jejich věku a jejich maminka mě pozvala. Bylo to moc hezké, hlavně když se zpívalo, ale já na tohle moc nejsem. Potom byla pool party, kde už nás bylo víc a to jsme se moc pobavili!S Mariel jsme si jeden pátek udělaly můj první sleepover tady a moji bráchové nám to narušili, takže z holčičího večera se stala horor night a já pak nemohla spát.Po měsíci jsme konečně dodělali choreografii pro Regional a mě si den na to zavolalo vedení, že mě nemůžou pustit reprezentovat školu, protože nejsem oficiálně v systému jako student, au. Takže když jsme jim pár dní na to prezentovali naši choreografii, bylo to pro mě naposled, teda aspoň do soutěže, pak se k nim zase můžu vrátit, ale nesmím soutěžit. Každopádně měli hrozně krásnej proslov o tom, že je mrzí, že s něma nemůžu jet a že budou tancovat pro mě. Dokonce si vymysleli pokřik podle mýho příjmení.😅
❤Začala jsem chodit do posilovny, protože tady potřebuju nějakej pohyb a nechci vypadat jako koule, jenže tady s tím vším jídlem je to těžký. Každý den se dozvídám, že jsem pořád nezkusila všechno.Potkala jsem tady paní Jarmilu (hned jsem si vzpomněla na babičku, takže babi jestli si to čteš, moc mi chybíš a myslím na tebe!) z ČR, vzala si Mexičana a už několik let učí na jedné škole tady a všichni ji mají hrozně rádi a tak když se svými žáky přijela k nám na školu mě k ní spolužačky dotáhly a povídaly jsme si. Bylo to strašně zvláštní mluvit s někým česky z očí do očí po 2 měsících, pomalu jsem nevěděla co říct. Všichni kolem nás stáli a poslouchali(nevím co, když nerozuměli ani slovo).Jinak moje dny probíhají pořád stejně, krom cvičení jsem se šla podívat na kamarádův basketbalovej trénink, takže jsem zjistila, že je campus ještě větší, než jsem si myslela. Dost času trávím v knihovně jako většina studentů, je to hrozně příjemný prostředí a není tam takovej hluk.
🎓Mám pocit, že ať mluvím o sebemenší blbosti tak mě tady poslouchají. Zajímá je co říkám, smějou se. Je to hrozně fajn pocit.A jak jsem si pořád říkala, že tu změnu jsem zvládla dobře, tak to na mě nakonec dolehlo. Minulý týden jsem se složila s horečkama a bolestí celýho těla, 2 dny jsem nemohla vylézt z postele a nic jsem nemohla sníst. Fakt přísahám, že to byly nejhorší 3 noci, co jsem kdy zažila. Pak se to na jeden den uklidnilo a já myslela, že to byla jen nějaká viróza, ale v sobotu večer mě museli rodiče vzít do nemocnice a nasadili mi antibiotika. Ale nebojte, nemám žádnou tropickou nemoc. Prý se to stalo skoro všem výměnným studentům, je to změnou vody a jídla nějaká infekce. Sestřička mě fakt uklidnila, když se podívala do mojí karty a říká "neboj, na narozky už budeš zdravá". Narozky mám za 3 týdny.
😂Už je to doma fakt nuda, takže když jeden den brácha nasimuloval nemoc ani mi to nevadilo, protože mi dělal aspoň společnost. On totiž strašně rád mluví. Pořád. Stačí kývat hlavou a je spokojenej. Naštěstí tady můžete do školy s antibiotikama, takže za chvilku zase budu mezi lidma.Jo a čeká mě moje první řeč ve španělštině, tak mám celkem dost nervy, držte mi palce.✊🏼Co tady fakt miluju jsou západy slunce. A společný víkendový snídaně s rodinou. Je hrozně fajn se ráno probudit, sejít dolů, kde už na vás čeká tak 10 lidí. Je to vždycky hrozně příjemnej začátek dne. Všichni sedíme, jíme a povídáme si. Ať už přijde babička s dědečkem nebo teta se strýčkem, je to vždycky hrozně fajn.Za pár týdnů mě čeká 1. výlet s Rotary, tak už se těším a jsem zvědavá, jaký to bude. Pro tentokrát to bude asi vše, tak se mějte krásně, posílám sluníčko do Brna a zase někdy✌🏼️
- Říjen a tohle počasí? nestěžuju si. Tréma před prezentací choreografie
Náš starý dům Náš nový dům
- Primera Comunión
- After party/pool party
Horor night Mi hermana bonita/Moje krásná sestra
Západ slunce v Campestre
Výhled z nového pokoje, miluju!
Žádné komentáře:
Okomentovat