Prosinec trochu jinak+ thanksgiving & ...

Co si budem, Vánoce jsou za dveřma; maminky pečou cukroví, playlist se vám mění na vánoční songy, světýlka všude a výzdoba taky nechybí. Rok utekl jako voda a čeká nás poslední měsíc v 2016. Já mám letos možnost ho prožívat netradičně. Venku 25 stupňů, ale i tak je Santa Claus se svými soby všude. Myslím, že mexičani si vynahrazují to, že nemají sníh tou výzdobou. Každý dům je od poloviny listopadu nasvícený, nafukovací sněhuláci, umělý sníh, rolničky a spoustu dalšího.

Je to přijemná změna, ale občas se mi zasteskne po sněhu a trochu chladnějším počasí, každopádně kabátů a čepic si ještě užiju doma spoustu😅.

1. Rotary výlet- La Huasteca Potosina

Konečně jsem se dočkala, první výlet s mými milovanými výměnnými studenty!

Ve středu už žádná škola, jen rychle dobalit poslední věci do kufru, hodit do sebe snídani a můžu vyrazit. Maminka mě v 9 odvezla na autobusové nádraží, kde už na mě čekal náš co-chairman, Margaux z Francie a Leti s Lynconem z Brazílie. Co-chairman nám zkontroloval, že máme všechny potřebné papíry, popřál nám krásný výlet a posadil nás na autobus směr Valles. Cesta s mírným zdržením nám trvala zhruba 3 hodiny, když jsme konečně dorazili na místo. Místní co-chairman a jeho žena nás vzali k sobě domů, protože jsme byli ve městě první a nechtěli nás nechat v hotelu samotné. Za hodinu na to dojel Jan z Německa a Mudmee z Thajska. Dostali jsme výborný oběd a snědli tunu sladkostí, když nás konečně odvezli na hotel. Asi 5 minut po nás dorazil zbytek naší 2.rodiny. Ze dvou autobusů se vyvalilo zhruba 50 studentů. Začalo dlouhé vítání, objímání a nekonečná radost, že se konečně po 2 měsících zase všichni vidíme. Chairman nás začal rozdělovat do pokojů, nejdřív patro kluků a pak holek. Tentokrát jsem byla na pokoji s Luanou z Brazílie, Laurou z Finska a Alex z Německa. Hodily jsme si věci na pokoj a běželi k bazénu, kde už bylo několik lidí ve vodě v oblečení, proč se taky vyslíkat žejo. Kolem 9té nás svolali na večeři, byl Hamburger a brambůrky- klasika, zdravá mexická strava. Po jídle svolali 9 z nás co mají narozeniny v tomhle měsíci, dostali jsme dohromady 2 dorty, zazpívali nám a pak(jak jinak) přišlo znovu vražení hlav do dortu. Jako by to nestačilo jednou, haha.

Jak jsem oslavila 18tiny?

Je to tady, ten den, kterého se moje maminka děsila nejvíc. 7.11.2016 jsem oslavila své 18.narozeniny. Né, že by v tom pro mě byl nějaký rozdíl, cítím se pořád stejně, ale už jsem oficiálně dospělák:D

Narozeniny jsem měla v pondělí, ale začaly jsme slavit už v sobotu. S mojí klasickou "partou" jsme šli večer tancovat a samozřejmě na tacos. Přes noc jsem spala u Mariel a v neděli jsem vstávala v 7 ráno, abych skypovala s budoucími outboundy z ČR(nesnáším ten časovej posun). Odpoledne jsem šla se svými budoucími sestřičkami( Mariel a Jordanou) do Friday's na oběd, kde mi na konci zazpíval personál k narozeninám a dostala jsem zmrzku, haha.
Večer mě vyzvedla maminka a odvezla domů.

3 měsíce; Tampico open, spirit week a Halloween

ČTVRT ROKU? Kde se ten čas ztratil? Vždyť jsem tu úplnou chvilku. Neříká se jen tak, že když si člověk něco užívá, tak čas letí rychleji. 

Říkala jsem si, že když to nepřišlo na začátku, tak ani později, ale opak je pravdou. Začínám chápat, jak všichni říkali, že mě ten rok změní a že to bude jeden z nejlepších let života. Člověk se dívá na všechno úplně jinak, když má kolem sebe najednou spoustu lidí, co se o vás zajímají, začínáte rozumět jazyku a zvykat si na život tady. 

Co tady fakt miluju je to počasí, je listopad a my máme pořád kolem 30ti stupňů. Nedávno jsme slavili kamarádovy narozky na pláži, doma už bych nosila pomalu zimní bundu. Tady ty party na pláži jsou nejlepší, prostě parta skvělých lidí, top počasí a moře, co víc si přát.

Den na to jsme slavili narozky dědečka, snědli jsme dort, zpívali, smáli se a večer šli všichni na večeři, prostě rodinná pohodová neděle. A druhej den zas škola. Ale tento týden byl úplně v klidu. Měli jsme totiž "spirit week". Každej den bylo nějaký téma- disney, 60tý léta, yankees, superhrdinové a nakonec v pátek halloween. Bylo to super, dostávali se za to extra body a v pátek byl speciální halloweenskej blue day. Jde o to, že my máme na škole každej poslední pátek v měsíci blue day, kdy se všichni musí obléct do modré, můžete přivést do hodin rodiče, kamarády a o přestávkách si můžete koupit ve stánkách pizzu, tacos, bubble tea, no prostě všechno na co si vzpomenete. Tento týden byl ale jinej, místo modré jsme se měli obléct do kostýmů. Takže si dokážete představit jak to tu vypadalo.

No každopádně nám udělali z gymu haunted house a holky mě donutily tam jít. Všechno bylo super, dokud nepřišel úzkej tmavej dlouhej tunel, kde jste se museli plazit. Ne. Já nemůžu. Mám strach z uzavřených prostorů a ani jsem to nevěděla, ale zkuste si v tom křiku někomu vysvětlit, že tam prostě nevlezete:D Naštěstí, když viděli můj výraz tak jim došlo, že nejsem v pohodě a vyvedli mě ven, srandy celkem.
Jak jste asi pochopili, tak v Mexicu Haloweenem žijou. Nejen, že děti chodí koledovat, ale všechny domy vyppadají jak z hororu, všude dýně, strašidla, falešní pavouci a mnohem víc..Halloween je v Mexicu jeden z největších svátků.

Stěhování a co že se vlastně stalo..?

• 
  

  Vždycky, když usínám přemýšlím nad tím, že vy v Brně už se pomalu chystáte do školy/práce. Jsou to jak dva jiný světy. A já se zase po nějaké době ozývám z Tampica se spoustou novinek.

  Tady je to sice pořád stejný, ale pár věcí se dalo do pohybu. Začnu tím, že jsme se s moji rodinou konečně přestěhovali. Měli jsme se stěhovat týden po mém příletu, ale oni to každý den odkládali a odkládali a teď už opravdu máme jinou adresu(takže už mi můžete posílat dopisy a sladkosti, zlobit se nebudu, haha). Dům je krásný, o moc větší i když můj život je teď zabalený do krabic. Můj nový pokoj je pro mě jako splněný sen, i když jen na pár měsíců. Je prostorný a velká šatna s vlastní koupelnou tomu dodávají to pravý. Akorát mám novou spolubydlu, každý ráno mi asistuje při čištění zubů malá ještěrka🐊

  Zažila jsem svou první "Primera Comunión" v kostele. Dvojčata od Marian měli něco jako obřad, jako každé dítě v jejich věku a jejich maminka mě pozvala. Bylo to moc hezké, hlavně když se zpívalo, ale já na tohle moc nejsem. Potom byla pool party, kde už nás bylo víc a to jsme se moc pobavili!

  S Mariel jsme si jeden pátek udělaly můj první sleepover tady a moji bráchové nám to narušili, takže z holčičího večera se stala horor night a já pak nemohla spát.

  Po měsíci jsme konečně dodělali choreografii pro Regional a mě si den na to zavolalo vedení, že mě nemůžou pustit reprezentovat školu, protože nejsem oficiálně v systému jako student, au. Takže když jsme jim pár dní na to prezentovali naši choreografii, bylo to pro mě naposled, teda aspoň do soutěže, pak se k nim zase můžu vrátit, ale nesmím soutěžit. Každopádně měli hrozně krásnej proslov o tom, že je mrzí, že s něma nemůžu jet a že budou tancovat pro mě. Dokonce si vymysleli pokřik podle mýho příjmení.😅❤

  Začala jsem chodit do posilovny, protože tady potřebuju nějakej pohyb a nechci vypadat jako koule, jenže tady s tím vším jídlem je to těžký. Každý den se dozvídám, že jsem pořád nezkusila všechno.

  Potkala jsem tady paní Jarmilu (hned jsem si vzpomněla na babičku, takže babi jestli si to čteš, moc mi chybíš a myslím na tebe!) z ČR, vzala si Mexičana a už několik let učí na jedné škole tady a všichni ji mají hrozně rádi a tak když se svými žáky přijela k nám na školu mě k ní spolužačky dotáhly a povídaly jsme si. Bylo to strašně zvláštní mluvit s někým česky z očí do očí po 2 měsících, pomalu jsem nevěděla co říct. Všichni kolem nás stáli a poslouchali(nevím co, když nerozuměli ani slovo).

  Jinak moje dny probíhají pořád stejně, krom cvičení jsem se šla podívat na kamarádův basketbalovej trénink, takže jsem zjistila, že je campus ještě větší, než jsem si myslela. Dost času trávím v knihovně jako většina studentů, je to hrozně příjemný prostředí a není tam takovej hluk. 🎓

  Mám pocit, že ať mluvím o sebemenší blbosti tak mě tady poslouchají. Zajímá je co říkám, smějou se. Je to hrozně fajn pocit.

  A jak jsem si pořád říkala, že tu změnu jsem zvládla dobře, tak to na mě nakonec dolehlo. Minulý týden jsem se složila s horečkama a bolestí celýho těla, 2 dny jsem nemohla vylézt z postele a nic jsem nemohla sníst. Fakt přísahám, že to byly nejhorší 3 noci, co jsem kdy zažila. Pak se to na jeden den uklidnilo a já myslela, že to byla jen nějaká viróza, ale v sobotu večer mě museli rodiče vzít do nemocnice a nasadili mi antibiotika. Ale nebojte, nemám žádnou tropickou nemoc. Prý se to stalo skoro všem výměnným studentům, je to změnou vody a jídla nějaká infekce. Sestřička mě fakt uklidnila, když se podívala do mojí karty a říká "neboj, na narozky už budeš zdravá". Narozky mám za 3 týdny.😂

  Už je to doma fakt nuda, takže když jeden den brácha nasimuloval nemoc ani mi to nevadilo, protože mi dělal aspoň společnost. On totiž strašně rád mluví. Pořád. Stačí kývat hlavou a je spokojenej. Naštěstí tady můžete do školy s antibiotikama, takže za chvilku zase budu mezi lidma.

  Jo a čeká mě moje první řeč ve španělštině, tak mám celkem dost nervy, držte mi palce.✊🏼

  Co tady fakt miluju jsou západy slunce. A společný víkendový snídaně s rodinou. Je hrozně fajn se ráno probudit, sejít dolů, kde už na vás čeká tak 10 lidí. Je to vždycky hrozně příjemnej začátek dne. Všichni sedíme, jíme a povídáme si. Ať už přijde babička s dědečkem nebo teta se strýčkem, je to vždycky hrozně fajn.

  Za pár týdnů mě čeká 1. výlet s Rotary, tak už se těším a jsem zvědavá, jaký to bude. Pro tentokrát to bude asi vše, tak se mějte krásně, posílám sluníčko do Brna a zase někdy✌🏼️
• 
  
•                  
• Říjen a tohle počasí? nestěžuju si.                                  Tréma před prezentací  choreografie
• 
  
• 
  
  
  Náš starý dům                                       Náš nový dům                              
• 
  
• 
                         
• Primera Comunión
• 
  
  
• After party/pool party
•                   
• 
  

 Horor night                                               Mi hermana bonita/Moje krásná sestra

Západ slunce v Campestre

Výhled z nového pokoje, miluju!

• 
  
• 
  
• Tereza Kobzová

2 měsíce v Mexicu a moje pocity

Je to jako včera, co jsem na letišti ve Vídni řešila problém s nadváhou, loučila se s těmi nejbližšími a brečela, tak moc, že mě z toho bolela hlava. Přesně si pamatuju ten pocit nejistoty a zároveň vzrušení, v hlavě milion otazníků.  Jak to zvládnu? Co když mi uletí letadlo? Co když se ztratím? Co budu dělat rok mezi lidmi co neznám? Byl to dobrej nápad? Co když mě nebudou mít rádi?

Upřímně začátky byly nejhořší. Já jsem totiž hrozný stydlín. Ještě před rokem jsem měla problém si na dovolené s našima objednat jídlo, ikdyž jsem věděla jak se to řekne. A teď? Neměla jsem tu nikoho, kdo by to řekl za mě. Musela jsem se spolehnout jen sama na sebe. A toho jsem se bála nejvíc. Že to nezvládnu.
Ale když se mi na letišti zablokoval příruční kufr nebo mi nešel najít můj let musela jsem se sebrat a zařídit si to. Bylo to buď mluvit s lidma nebo si nechat uletět letadlo.
Byla to jedna z největších zkoušek a když jsem přistála na letišti v Tampicu i se svými kufry, byla jsem na sebe pyšná. Nikdy jsem neletěla sama, natož na druhou stranu světa za cizími lidmi.

A představa, že v mojí rodině bude žít někdo jiný? V mém pokoji, s mými rodiči, bráchou, mazlit se s mou Bonnie. Já jsem hrozný majetníček, ale ten pocit byl strašně zvláštní.
Vidět fotky mých kamarádů z každé party, na které já být nemůžu, oslavit narozky s mamkou nebo jít na hokej s taťkou. Ale postupně jsem si začla uvědomovat, že tohle všechno ještě zažiju mockrát. Tuhle příležitost mám jen jednou za život, občas je to opravdu jako sen a ani se to nedá popsat v nějakém článku, museli byste to vidět a zažít si to. Přála bych tuhle zkušenost každému, přála bych si abych to co tu zažívám mohla dělat se svými nejbližšími, chci aby to viděli na vlastní oči. Mou školu, dům ve kterém žiju, jak se ke mně lidé chovají, jak je to občas těžký nerozumět ani slovo. Mám hrozně smíšený pocity, občas se mi chce brečet a řvát a cítím se hrozně sama a pak z ničeho noc hrozně šťastně. Je to jak na horské dráze, je to adrenalin, nikdy nevím co mě čeká, nikdy nevím s jakou náladou se vzbudím a jakej ten den bude. Ale když se ohlídnu a vidím ty 2 měsíce, kolik mi toho daly, kolik jsem toho zažila a jak strašně rychle to uteklo. Vždyť už je to skoro čtvrt roku(?!).

Když se bavím s některými jinými výměnnými studenty o rodičích a oni mi řeknou, že jim nechybí, že si nevolají tak to nechápu. Možná už si nevoláme každý den  jako ten první týden, ale pořád je tu mám a jsou mi oporou i na 10 000 km. Musí to být hrozně těžký přijmout do rodiny cizího člověka s jinými zvyky, jiným jazykem. Ale oni to udělali pro mě. Hlavně díky nim jsem tady, díky nim zažívám tohle dobrodružství, podívám se na místa o kterých jsem ani nevěděla, že existují a stává se ze mně jinej člověk, nejen že tloustnu každým dnem víc a víc(😭😅), ale myslím že si i postupně uvědomuju věci, který mi dřív nedávaly smysl nebo mi nepřišly důležitý. Poznávám, kdo je pravý kamarád a kdo mi taky zůstane. Když jsem byla v Brně, měla jsem růžový brýle a tady to roční dobrodružství mi otevřelo oči a to toho mám před sebou ještě spoustu.

Ano, chybí mi jít si sednout na kafe s Barčou nebo se jít projít do parku s Adamem, hrát si s Bonnie, dohadovat se s taťkou o tom, že jsem v pubertě, pustit si s mamkou film a bavit se o nehtech. Ale vím, že je mám a že je budu mít i za rok. A teď už vím, jak moc cennej ten společnej čas byl.
Ne vždycky je to tady procházka růžovou zahradou, ikdyž to tak vypadá.
Třeba když usnete v autobuse po cestě ze školy a zaspíte zastávku. Ve městě, který skoro neznáte, skoro nikdo nemluví anglicky a vy se cítíte zoufale(ale zvládla jsem to!). Řeknete si "tak si má zavolat taxíka", jenže tady není bezpečný jezdit taxíkem. No bylo to vtipný.
Když zkouším mluvit španělsky, lidi se smějí nebo začnou tleskat a ze mně se stává rajče😬(neuvádějte mě do rozpaku prosím).

Nejvíc mě baví, jak vždycky nějakej dospělej začne mluvit sprostě a pak se mi hrozně omlouvá, ikdyž já mu vlastně nerozumím takže co😅
Na druhou stranu, jsem si tu dost zlepšila angličtinu a už se mi i stalo, že se mi zdál sen v angličtině, nebo když volám s někým z Brna tak se mi občas stane, že řeknu jen tak něco anglicky a ani si to neuvědomím. Tak doufám, že to tak brzo budu mít i se španělštinou😛
Jinak ve škole stále nic nedělám, krom čínštiny, kde válím se samýma 1😏moje host-maminka si mě dobírá, že umím čínsky líp jak španělsky😅

Ani nevím, co jsem tímto článkem chtěla říct. Potřebovala jsem se jen vypsat a dostat ze sebe všechny pocity a myšlenky, které mi běhají hlavou. Mějte se krásně, posílám pozdravy a sluníčko do ČR a adios u dalšího článku✌🏼

Nákupy, party a jídlo

ČTVRTEK 22.9

Po škole jsem se totálně zničila na tréninku, takže jsem se kolem 6té večer doplazila domů, dala si sprchu a sbalila si věci k tetě. Rodiče s bráchama totiž jeli na další golfovej turnaj, kterej je hoďku letadlem do Monterrey a pak 4 hoďky autem do Torreonu. Teta(mamčina ségra) donesla pizzu a zmrzku, takže jsme si ještě před odchodem k ní se ségrou naplnily bříška, jak jen nezdravě to šlo a pak už jsme jely. Teta bydlí asi 3 bloky od

nás, takže to zas takovej výlet nebyl:D Hned jak jsme přijeli mi ukázali můj(nejlepší) pokoj. Šla jsem k bazénu a za terasovýma dveřma na mě začli skákat 2 pitbulové. Byla jsem celkem vyděšená, ale strýc mě ujistil, že jsou neškodní a za 5 minut už se semnou oba mazlili. Přísahám, tak poslušný psy jsem neviděla. Pak jsem šla do obýváku, že si pustím něco na netflixu, ale přišel strejda a začli jsme si povídat, pár minut na to došla teta(musela uspat ségru) a asi do pulnoci jsme všichni seděli na zemi a probírali snad úplně všechno. Ten večer byl skvělej, jsou to ti nejvíc fajn lidi, navíc mají oba angličtinu na úrovni, takže jsme se mohli bavit o všem. Teta mi ukázala fotky z jejich svatby a mluvila o tom, jak by hrozně ráda procestovala Evropu, o strejdovi jsem zas zjistila, že nesnáší lítání a jakýkoliv pravidla.

Večer skončil tak, že se mě zeptal "hele, teď upřímně. Chceš jít zítra do školy?" "Ne" "Tak supr, aspoň se vyspím" . A já zalehla do mojí obrovské postele a spala jak princezna.

PÁTEK 23.9

Když jsem se "ráno" vykopala z postele, myslela jsem, že jsem poslední kdo spí, haha. Ana Lu byla ve škole a zbytek spal, byla jsem první. Když se probrali, jeli jsme se nasnídat, měli jsme nějaké speciální tacos. Potom jsme jeli do UPS, kde mi(konečně!!!) dali balík od našichštěstí! Kdyby mi teda při prohlídce něco neztratili. Před obědem jsme jely pro Anu Lu do školy, pak teta vařila(mňam) a ja si dala menší siestu. Když mě ségra vzbudila jestli nechci jet do Liverpoolu(nový nákupní centrum tady), tak jsem řekla, že teď chci ještě spát, protože jsem jí rozuměla "pool" (protože ona chce vždycky do bazénu). Naštěstí to tetě přišlo divný, že bych místo nakupování spala a tak se šla zeptat znovu:D

Prošly jsme si sekci oblečení, vánoční dekoraci(v ZÁŘÍ!) a oddělení hraček(podmínka malé). Já měla pak sraz s kamarádkama, že půjdem na večeři, takže jsem se odpojila. Měly jsme každá těstoviny na jiný způsob, já špagety carbonara+ dohromady jednu pizzu. Po jídle jsme si znova prošly obchoďák a když už se zavíralo teta s kamarádkou mě vyzvedly. Teta mi koupila sešit s mimoňem, protože jsem si jí pár hodin před tím stěžovala, že mi vzali ten, co mi maminka poslala z Brna jako překvápko. A taky mi nakoupila zásoby Arizony, se slovama, že ikdyž nepiju bublinky, tak nebudu pít jen obyčejnou vodu:D

SOBOTA 24.9

Ráno jsem dostala na snídani(ZASE) tacos, tentokrát s vajíčkama. Před polednem jsme jeli do centra koupit šaty na večerní party. Teta mě zavedla do obchodu, kde najdete úplně všechno. Vybraly jsme jich asi 8, takže bylo těžký se rozhodnout, ale nakonec jsme se obě shodly. A když se mě teta zeptala na boty a já jí ukázala moje sandálky, podívala se na mě jako bych se zbláznila a dotáhla mě do obchodu s botama. Ukázala na první lodičky a já věděla, že to jsou ony. Prostě nakoupeno za 5 minut i se zkoušením.Po nákupech mě vzala do Degas na jahodovej cheesecake (všimli jste si, že já pořád jen jím??). Když strýc dovezl Anu Lu z golfu, tak jsme šly všechny na mani, pedi i s tetinou kamarádkou. Pak jsme vzali děti do Chuck & cheeses na pizzu. Odpoledne mě teta odvezla k Mariel, kde už byla i Marian a společně jsme se hodiny chystaly na večer. Holky mi udělaly makeup a vlasy, ale během toho jsme pořád kecaly, takže jsme se z domu vypravily až kolem 9té. Rodiče Mariel nás zavezli do Casina, kde už se to pomalu rozjíždělo. Byla to quinceanera, jedna holka ze školy slavila narozky a pozvala mě jen proto, že jsem jí ze zdvořilosti popřála k narozkám(ani jsem nevěděla jak se jmenuje). Tancovalo se hlavně na španělský písničky, ale ty novodobý nebojte:D během večera jsme dostali hrozně moc věcí- flašku na pití do školy nebo na sport, papučky, korunky, svítící brýle a spoustu dalších zbytečností, který jsem pak dala ségře.

Chápete? jdete na oslavu narozenin, nic nepřinesete a ještě dostanete dárky. Tak to tady funguje to není žádná nezdvořilost z mojí strany, nebojte. Po několika hodinách na podpatcích mi už umírali nohy a tak jsem byla ráda, že nás tatínek Marian vyzvedl. Cestou jsme se ještě stavili na tacos, protože jsme všechny umíraly hladem. Jak nás postupně všechny porozvážel, padla jsem mrtvá do postele.

NEDĚLE 25.9

Ráno jsem vylezla z postele a k mému překvapení byli u snídaně další 2 lidé. Byli to rodiče strýčka. Jeho maminka je hluchá, ale nepoznali byste to dokud by vám to někdo neřekl. Dorozumívá se odezíraním z pusy, takže s ní vlastně úplně normálně mluvíte a ona vám odpovídá, jen se na vás prostě musí dívat.

Celý dopoledne jsme strávily se ségrou u bazénu a spánkem a protože to byla neděle, teta nevařila. Řídí se tím, že neděle jsou od slova - nic nedělej, že se člověk má jen válet a dívat na jeden film za druhým(fakt je miluju). Takže nám na oběd dovezli bagety a mně(jak jinak) arizonu. Večer jsme měli jet domů, ale maminka volala, že zůstávají ještě v Monterrey a přijedou v pondělí večer.

PONDĚLÍ 26.9

Po škole mě teta hodila domů a dovezla mi oběd-rybu s rýží. Já normálně ryby moc nemusím, ale tentokrát mi to moc chutnalo. Pak jsme jeli nakoupit nějaký veči pro Anu Lu, na zmrzku Blizzard do Dairy Queen a nakonec vyzvednout Anu Luciu u babičky a vzít ji na hodinu klavíru. Už jsme měly sbalené všechny věci a byly u dveřích nachystané k odchodu, když nám teta řekla, že rodičům uletělo letadlo. Tak jsme si jen hodily domů věci, vzaly další oblečení a hurá zpátky. Dostaly jsme míchaná vajíčka na večeři a šly spát. V noci byla hrozná bouřka, teta mě v noci vzbudila jestli nemám zatopeno v pokoji(z terasy) a že je možný, že ráno nebudeme moct vyjet do školy skrz potopu. Pak už jsem nemohla moc spát, protože pršelo víc a víc a všechno to bylo hrozně slyšet. Nad ránem se to zlepšilo, takže žádný záškoláctví se nekoná:(

Independence day, party a moje postřehy?!

Tak jsem zase zpět s novinkami z neznáma, jestli vás to zajímá, čtěte dál!

 ČTVRTEK 15.9.

Poslední den zkoušek a den před "Independence día". První hodinu bylo vystoupení. Studenti tancovali všechny mexické tance- i já. Měla jsem na sobě tradiční kostým a příšerný makeup- vypadala jsem trochu jako špatná kopie Jokera:-)
Večer jsme šli s rodinou na party, která se tu koná každý rok.Byla to rodina jen z tatínkové strany, byl nás tam tak 50. Všichni slaví, pijou a jí. Hodně jí.Party se konala do noci.

PÁTEK 16.9.

Státní svátek= žádná škola. Rodinná snídaně se strýcem a tetou. Tacos, vajíčka, hotcakes, prostě všechno na co si vzpomenete. Zbytek dne jsme strávili na pláži, večer jsme si koupili tacos a jeli domů.


SOBOTA 17.9.

Kamarádka mě pozvala na party, ani jedna z nás nevěděla, že to bude venku u bazénu a nevzaly jsme si plavky. Hráli jsme basket a umírali vedrem. Večer jsme jeli na tu nejlepší zmrzlinu na světě(přísahám) a cestou jsme se stavili pro fotku u nápisu TAMPICO. Nakonec nás tatínek Marian vzal na noční tacos.

 

NEDĚLE 18.9.

Celý dopoledne jsem volala s maminkou v Česku, protože měla narozeniny. Odpoledne mě vyzvedla Marian a jeli jsme do kina na The Shallows. Film naprosto skvělej, jen a jen doporučuju!

To bylo shrnutí posledních pár dní, ve zbytku týdne se nic zajímavého nedělo, akorát už mám

konečně svou "mexickou občanku" takže nejsem imigrant a mám za sebou první zkouškový z čínštiny.

A moje postřehy?! Zůstaňte tohle bude zajímavý..

Voda. Nechutná mi tady jejich voda a nesmíme pít kohoutkovou.

Když se vás někdo zeptá kolik chcete tacos a vy řeknete "2", je to zbytečný stejně vám jich donesou 5. A tacos tady jí každej den, občas to vymění za tortu nebo quesadillas.

Venku je hrozný vedro a vevnitř hrozná zima, protože všechny místnosti klimatizují a je tam zima jak na Sibiři.

Doma chodí ve stejných botech, jako venku. Nepřezouvají se.

Zdraví se obejmutím a pusou na tvář- nezáleží na pohlaví nebo na tom jestli se znáte. Po každé když někoho vidí tak řeknou "Hola, como estás?" sice je to jak se máte nezajímá, ale i tak se zeptají.

Všichni jsou hrozně hluční a pozitivní, jsou od sebe metr ale i tak řvou(hlavně moji mladší sourozenci).

Pokud vám někdo řekne čas, kdy si dáte sraz, přijďte o půl hodiny později a budete tam stejně moc brzo.

Většina z nich o ČR v životě neslyšela a když ano, tak jen o Praze nebo dokonce o "Czechoslovakia".

Netflix. Netflix je život. Jen si vyberete seriál/film, který chcete, sérii a díl a můžete se dívat v jakém jazyce chcete(v češtině NE-tu nikdo nezná) kdykoliv chcete.

Každej se mě ptá "a tvůj rodnej jazyk je angličtina nebo jak tam u vás mluvíte?"

Mají tady nejrůznější hmyz, ale snad nejodpornější je Cucaracha. To když vidím, tak pomalu balím kufry a plánuju si odlet domů.

Nejlepší sladký (krom zmrzliny) je oblea a čokoláda HERSHEY'S.

Oblea                                        Tacos

                                                                       

Tak na viděnou zase příště!

Meeting D4130, Victoria, Tamaulipas

V pátek jsem odjížděla ze školy o hoďku dřív, takže jsem se vyhla testu z biologie(haha, jaká škoda). Doma jsem si jen dobalila nějaké věci a hurá na autobus- směr Victoria(hlavní město Tamaulipas), kde se konal náš první společný meeting distriktu 4130. Na zastávce(která mimochodem vypadá jak terminál na letišti) jsem se potkala s dalšími výměnnými studenty z mého města- Margaux z Francie, Leticia a Lyncon z Brazílie. Spolu s co-chairmanem jsme se rozloučili s našimi host-rodiči a vydali se za dobrodružstvím. Jeli jsme nádherným autobusem 1.třídou, měli jsme přístup k internetu, filmům(můj první film ve španělštině bez titulek,hmmm) a sedačky byli pohodlnější než moje postel. Po cestě nám rozdali subway, pití a chipsy, no nestačila jsem se divit. Cesta byla extrémně dlouhá, normálně trvá 3 hodiny, ale my se sekli a místo toho jeli 5 hodin.
Když jsme dojeli do hotelu, všichni už tam několik hodin byli. Dostali jsme bohatou večeři a kolem nás se začli shlukovat ostatní výměnní studenti. Potkala jsem se s Alešem ze Slovenska a shodli jsme se na tom, že je divný spolu mluvit česky/slovensky. A všichni se na nás dívali, jak kdybychom si ten jazyk vymysleli:D

Oslavili jsme narozeniny 4 výměnných studentů, snědli 2 dorty, dostali trička se jménem a dotazníky ohledně naší výměny. Přišli za mnou 2 kluci z Německa(díky bohu s výbornou angličtinou) a ptali se odkud jsem, tak jsem zkoušela svou hodně hodně slabou němčinu a kupudivu mi rozuměli(musím poděkovat paní profesorce Naništové).
Celkově nás bylo kolem 60 výměnných studentů- z toho asi 18 brazilců(proto jsme tak veselej distrikt)!. Druhý den ráno jsme(jak jinak) měli výbornou snídani, švédské stoly plné všeho, na co si vzpomenete. Potom přišla prezentace o pravidlech, představení každého inbounda, vyměnováni odznaků a vizitek, informace o výletech, společné focení apod.

Odpoledne jsme se šli vyblbnout do bazénu(vlasy mi vydržely suché tak 5 minut), dokonce jsem se i opálila(!!!!štěstí!!!!!). Po obědě jsme jeli autobusem na ródeo nebo co to bylo, no pravidla jsem nepochopila a ani mě to nijak nezaujalo, ale sranda byla:D Pán co to uváděl představoval každou zemi a pokaždé když ji řekl, tak zástupci pištěli, takže si dokážete představit jaký to bylo když představoval Brazílii(18!) a já sama za Českou republiku:D.
Když jsme se navečer vrátili, bylo nám všem hrozný horko, tak jsme naskákali do bazénu a pouštěli si španělský písničky.

Na večeři jsme měli typické mexické jídlo-tacos, quesadillas a spoustu dalšího jídla, u kterýho si nepamatuju názvy. Po večeři přišla party, konečně jsem si pořádne zatancovala! Byla to pecka, brazilci nás všechny roztancovali. A na závěr jsme šli rozbít piñatu, takže jsme se všichni přecpali sladkým(achjo). Musela jsem vypadat fakt vtipně se zavázanýma očima, jak mlátím do obří věci co lítá vzduchem, ale já si to vždycky chtěla zkusit:D
Pak jsme si všichni sedli k bazénu a povídali si, bylo to jak kdybychom se znali strašně dlouho, dokázali jsme se bavit o všem a smáli jsme se.
Druhý den ráno jsme se všichni rozloučili a jeli domů, vůbec se mi od tam nechtělo. Už teď se těším, až se v listopadu zase všichni potkáme na spolěčném výletě!

My new family for these year! D4130❤️

Měsíc v ráji a výlet do Monterrey!

To už jsem tu vážně přes měsíc? Ano! 2.září to byl přesně měsíc, co jsem přiletěla do Tampica. A my se s rodinou zrovna tento prodloužený víkend vydali do Monterrey. Moji 2 bratři tam měli golfový turnaj.
Ve čtvrtek večer jsme vyrazili na letiště v Tampicu. Já, maminka a oba dva bráchové jsme ve 22:10 vzlétli směr Monterrey. Let byl klidný a trval jen hodinu. Na letišti nás vyzvedla teta a strýc maminky. Když jsme přijeli k nim domů, ukázali mi můj pokoj a já okamžitě usnula.
Druhý den ráno po snídani jsme jeli na golf. Hráli jen moji bráchové a my s maminkou jezdily a dívaly se na jejich trénink. Odpoledne začalo strašně pršet a my jeli domů. Najedli jsme se a já si šla lehnout. Večer mě vzbudila maminka, že mě bratranec zve k nějaké kamarádce na menší party. Tak jsem se převlékla a šla.

Bratrancovi je 20, jmenuje se Carlos a má perfektní angličtinu, takže nebylo žádné trapné ticho. Jeli jsme vyzvednout jeho kamarádky a pak směr bowling. Všichni jsou na vysoké, ale bavili se semnou úplně normálně i když jsem o pár let mladší. Můj výkon v bowlingu byl opravdu příšerný, radši ani nebudu psát jak jsem dopadla(reprezentantka za ČR, HAHA). Po 2 hrách jsme dostali hlad, tak jsme šli na hamburger.. Ehm, já nejím hamburgery, ale co jsem měla dělat. Snědla jsem to a vůbec to nebylo špatný!
Po jídle jsme jeli k nějaké kamarádce domů. Měla obrovský dům a pořádala menší sešlost. Bylo to moc fajn, všichni se semnou i přes jazykovou bariéru a věkový rozdíl bavili úplně normálně. Celkově nás bylo asi 15 a kolem 1 hodiny jsme jeli s Carlosem a Carlou(kamarádka bratrance) domů.

V sobotu ráno jsem dostala výborná míchaná vajíčka. Ráno jsem se potkala s tatínkem, který do Monterrey přiletěl o den později než my. Carlos řekl, že mi ukáže město. Monterrey je obrovské, nádherné město, které jsem si okamžitě zamilovala! Jeli jsme do obrovského nákupního centra, což pro mě byl absolutní ráj a pro Carlose utrpení(ale co by pro mě neudělal že:D). Odpoledne po obědě jsme jeli do staré části města, která vůbec staře nevypadá. Sháněli jsme nějaké pohlednice(žádné jsme nesehnali, ještě jsem v Mexicu neviděla jediný pohled).Tak jsme si šli sednout do kavárny na kafe a dortík(můj dortík byl spíš DORT, tak pro 4 lidi bych řekla) a já se učila, jak si můžu španělsky sama objednat. Nějaká paní nás pozvala na prohlídku budovy, co byla kousek od nás (zase jsem zapomněla název), asi po 10ti minutách jsme se nenápadně vytratili, protože ani jednomu z nás se nechtělo v tom vedru poslouchat hodinovou přednášku o historii. Cestou zpátky jsme se zastavili u vody, kde bylo taneční vystoupení.

Poslední den v tomhle krásném městě, bráškové měli ještě turnaj a rodiče byli s nimi.Teta a strýc nás zavezli znovu do nákupního centra(ještě většího než z předešlého dne), ale ani jeden z nás neměl na nakupování náladu, tak jsme se jen koukli do zverimexu na ta nejvíc roztomilá štěňátka a pak si zavolali taxíka směr nějaký "parčík". Ten park byl tak obrovský, bylo to uprostřed dvou silnic a procházeli jsme jej asi hodinu a půl. Mezitím jsem stihla zavolat domů rodičům a povykládat zážitky z předešlých dnů. Naše konečná stanice byla ta nejnejnejnejlepší zmrzlina, jakou jsem kdy měla! Byl to krém smíchaný s cookies, nic lepšího jsem snad nikdy nejedla. Ještě jsem koupila nějaké sladkosti kamarádce ze školy, protože mě pozvala na narozeniny a já nemohla přijít, když jsem byla pryč. Už jsme museli jet domů pro mé kufry, protože volal tatínek, že mě za chvilku vyzvedne a pojedeme na golf. Brácha ještě dohrával turnaj takže jsme všichni chodili s ním a podporovali ho. Hned jak skončil, tak nás tatínek odvezl na letiště. Všichni jsme byli hrozně unavení a tak když jsme se v 11 večer dostali domů, okamžitě jsme usnuli.

Byl to naprosto skvělý víkend a jsem šťastná, že mi moje host rodina umožnila vidět další krásné místo v téhle krásné zemi a doufám, že se tam ještě někdy podívám!
Tak to je pro dnešek vše, gratuluji pokud jste se dostali až sem a doufám, že jste se bavili! Hasta la vista:-)

Blonďatá mexičanka je zpět!

Tak se zase po nějaké době vracím a samozřejmě plná nových zážitků, o které se s vámi chci podělit. Tentokrát to budou spíše obrázky a méně textu. Snad se bude líbit!

SOBOTA 27.8

Sobotu jsem strávila s rodinou klasicky v country clubu Campestre, oni hráli golf, já se na ně dívala a nakonec jsem vzala Anu Luciu(mladší sestru) na oběd. Odpoledne mě maminka odvezla za kamarádkama do kina. No a na co jiného bychom mohly jít než na horor, že? ale přežila jsem!




Po kině přišla odměna, takže jsme šly všechny společně do Starbucksu. Na fotce můžete vidět mě a moji nejlepší kamarádku Marian (tady v Tampicu), se kterou trávím nejvíc času.  Po kafi a dortíku mě její rodina pozvala na večeři, ale já byla uplně plná tak jsem si ze zdvořilosti dala jídlo napůl s Marian. Objednali mi typické mexické jídlo- plněnou bramboru sýrem a masem(až se vrátím do ČR budu vážit tak 200 kilo, tak se nelekněte). Rodina Marian je skvělá, akorát nemluví anglicky takže komunikace rukama nohama a překladač:D   

NEDĚLE 28.8

V neděli jsme měli hromadnou rodinnou snídani u dědečka a babičky, samozřejmě tacos(v Brně by jste tím nakrmili tak 5 rodin, nepřeháním!).Odpoledne jsme jeli znovu do Velamar, tentokrát se tam sešly rodiny rotariánů a rodiče mi řekli, ať pozvu Marian.








Tatínkové vařili(pozor!!) paellu a já(!!!), která nejím mořský plody jsem to taky zkusila a moc mi to chutnalo. Já, Marian a bráchové jsme strávili většinu dne na pláži a v bazéně.

     

Jsme to ale mexickej gang(koukejte jak zapadám!)




PONDĚLÍ 29.8

"Dnes musíme znovu na imigrační". Jupiii žádná škola!
Odpoledne vzala maminka mě a Anu Luciu na nehty.

       

  ÚTERÝ 30.8

Jeden ze 2 dní v týdnu, kdy mám kratší školu. Konečně jsem potkala někoho z dalších výmenných
studentů z Tampica. Já a Margaux(výměnná studentka z Nancy(Francie)) jsme strávili odpoledne v
Caffé Degas povídáním o tom jak to rychle utíká a jak jsme na to se španělštinou nad oreovým Frappé . Navečer jsem ji dovedla k nám domů představit rodičům:-)

STŘEDA 31.8
Můj první test z čínštiny. Laoshí(učitel) ze mě byl překvapenej- 100%!! Bacha na mě, nakonec budu mluvit i čínsky:-)

Tak to je pro dnešek vše. Doufám, že se vám článek líbil a že jste se dozvěděli něco zájimavého ze života blonďaté mexičanky! ADIOS:-) 

btw na škole mi říkají živá barbie a prý to není urážka(haha).