Travel the world: 3 měsíce; Tampico open, spirit week a Halloween

ČTVRT ROKU? Kde se ten čas ztratil? Vždyť jsem tu úplnou chvilku. Neříká se jen tak, že když si člověk něco užívá, tak čas letí rychleji.

Říkala jsem si, že když to nepřišlo na začátku, tak ani později, ale opak je pravdou. Začínám chápat, jak všichni říkali, že mě ten rok změní a že to bude jeden z nejlepších let života. Člověk se dívá na všechno úplně jinak, když má kolem sebe najednou spoustu lidí, co se o vás zajímají, začínáte rozumět jazyku a zvykat si na život tady.

Co tady fakt miluju je to počasí, je listopad a my máme pořád kolem 30ti stupňů. Nedávno jsme slavili kamarádovy narozky na pláži, doma už bych nosila pomalu zimní bundu. Tady ty party na pláži jsou nejlepší, prostě parta skvělých lidí, top počasí a moře, co víc si přát.

Den na to jsme slavili narozky dědečka, snědli jsme dort, zpívali, smáli se a večer šli všichni na večeři, prostě rodinná pohodová neděle. A druhej den zas škola. Ale tento týden byl úplně v klidu. Měli jsme totiž "spirit week". Každej den bylo nějaký téma- disney, 60tý léta, yankees, superhrdinové a nakonec v pátek halloween. Bylo to super, dostávali se za to extra body a v pátek byl speciální halloweenskej blue day. Jde o to, že my máme na škole každej poslední pátek v měsíci blue day, kdy se všichni musí obléct do modré, můžete přivést do hodin rodiče, kamarády a o přestávkách si můžete koupit ve stánkách pizzu, tacos, bubble tea, no prostě všechno na co si vzpomenete. Tento týden byl ale jinej, místo modré jsme se měli obléct do kostýmů. Takže si dokážete představit jak to tu vypadalo.

No každopádně nám udělali z gymu haunted house a holky mě donutily tam jít. Všechno bylo super, dokud nepřišel úzkej tmavej dlouhej tunel, kde jste se museli plazit. Ne. Já nemůžu. Mám strach z uzavřených prostorů a ani jsem to nevěděla, ale zkuste si v tom křiku někomu vysvětlit, že tam prostě nevlezete:D Naštěstí, když viděli můj výraz tak jim došlo, že nejsem v pohodě a vyvedli mě ven, srandy celkem.
Jak jste asi pochopili, tak v Mexicu Haloweenem žijou. Nejen, že děti chodí koledovat, ale všechny domy vyppadají jak z hororu, všude dýně, strašidla, falešní pavouci a mnohem víc..Halloween je v Mexicu jeden z největších svátků.

K tomu všemu bylo ještě celý týden Tampico open- tenis.S děckama jsme byli asi 3x v týdnu, takže druhej den vstávat do školy taky nic moc, ale kdo je z Tampica a nejde na abierto(Tampico open) jako by nežil.

V pátek večer jsem měla jít s holkama z tancování na halloween party do Casina, ale přesunuli to na další týden, tak jsme se domluvily s Mariel a Marian na filmovou noc. Navečer jsme se jely podívat na tenis a když nás to už nebavilo, jely jsme ke mně domů, objednaly si pizzu a koukaly na filmy.

Druhej den "ráno" jsme si sbalily věci a jely pro změnu k Mariel domů, její maminka nás vzala na snídani na tacos a mezi řečí se mě zeptala, kdo bude moje 2. host rodina. Řekla jsem, že ještě nevím a ona jestli bych nechtěla bydlet s něma a já, že jasně, ale že nevím jestli to vůbec jde. Zavolala pár lidem a za hodinu mi přišla říct, že od prosince do dubna budu bydlet u nich, jupíí. Chápete to? Budu 4 měsíce bydlet se svou nejlepší kamarádkou!

Celej den jsme se jen povalovaly v posteli, koukaly na televizi a blbly. Odpoledne jsme se všechny jely najíst do Campestre s mojí budoucí starší host ségrou Jordanou. Je úplně skvělá a říká mi Terezka. Po cestě jsme vyzvedly Fer- mojí budoucí sestřenku. Tak jsme si udělaly takový fajn holčičí odpoledne a nakonec jsme se jely chystat na večer. 4 holky, 2 zrcadla a málo času, to bylo. Ale nakonec jsme se úspěšně i se svými kostýmy vypravily jen s 20ti minutovým zpožďěním na preparty u bratránka doma.

Byli jsme tam jen chvíli a nakonec KONEČNĚ směr Halloween party v Campestre, kde už byl zbytek lidí ze školy( a z celýho Tampica). Ne vážně, tak narváno jsem fakt nečekala. Zaplatili jsme si vstup, prošli strašidelnou sekcí a pokračovali za hlukem, kde už jsme potkali naši partu lidí.

Celej večer byl naprosto skvělej a utekl hrozně rychle. Chodili za mnou cizí lidi, co ani nejsou z naší školy. "ahoj, ty seš Tereza, že? ty mě neznáš, ale já tebe jo" a takhle to bylo celej večer:D člověk se pak cítí jak celebrita.

Nakonec jsme já, Mariel, Marian a Fer jely spát k Mariel a druhej den jsme vylezly z postele jen ve 12 na snídani a pak spaly dál. Večer mě moje budoucí rodina vzala do kostela a pak na večeři. Vtipkovali o tom, že tatínek další ženskou v domě nezvládne. Protože semnou nás bude 6:D (Já, Mariel, Jordana, maminka, Mode-paní co pomáhá s domácností a Dona-fenka Jorkšíra). Ještě budu mít bráchu, ale ten studuje v Mexico city a domů se vrací jen vyjímečně. Jmenuje se Beto a je mu 19.

Už mám za sebou 2.partial zkoušky- já je píšu jen z čínštiny, takže všichni kolem mě byli v nervech a já v pohodě s plným počtem z ústních i písemných, no neříkám, že mi za to holky furt nadávají:D

A taky jsme jeden den po škole šly s holkama pomáhat dětem z dětského domova. Bylo mi z toho hrozně smutno, ale zároveň mi to dělalo hroznou radost. Jak byli šťastní za každou maličkost. Vyprávěli příběhy ze svých životů, co se jim stalo, jak se do domova dostali.. člověk si pak uvědomí, jaký má štěstí a jak moc je rodina důležitá.

Jestli jste se dostali, až na konec, tak gratuluju a přidávám zase několik fotek. Mějte krásný listopad a těším se u dalšího článku. Hasta luego!

P.S. asi jsem to s tím počasím zakřikla, protože nám tu dnes začalo pršet a začínají záplavy. Když jdu z jedné hodiny na druhou tak mám vodu po kolena:-) Bienvenido en Mexicooo!