První dny(týdny) pro mě byly nejtěžší, nikoho jsem neznala, nerozuměla a tak jsem byla ráda, že můžu být s nimi. Moji 3 úžasní(ikdyž někdy na nervy jdoucí) sourozenci mně mezi sebe vzali hned od začátku a po pár týdnech se ke mně opravdu chovali jako bych byla jejich sestra(včetně hromadných rvaček a hádek, haha).
Nejprve mi řekli, že rodinu budu měnit před Vánoci, což pro mě byla hrozná představa, ale nakonec jsem s nimi strávila celé měsíc a půl dlouhé vánoční prázdniny, které jsme zakončili rozbíjením všech vánočních ozdob(tradice v rodině, ne v Mexicu).
V pondělí 16.1 byl můj poslední den doma, věci jsem měla sbalené už z neděle; 2 kufry, se kterými jsem přiletěla+ milion tašek.
Když jsem přišla ze školy čekalo na mě v pokoji překvapení-malý balíček od rodičů v ČR s 2 stránkovým dopisem, u kterého jsem hned od začátku brečela jak malá. Večer, když už byli všichni doma došel tatínek za sestřičkou a řekl jí, že se stěhuju, že už s nimi bydlet nebudu. Ta se ke mně rozběhla a začala mě objímat a říkat, že mě nepustí a že půjde semnou. Bráchové mi nanosili věci do auta a začli se semnou loučit, mně začly téct slzy, všichni 3 mě objímali. Pak za mnou přišla Gaby, která pomáhá mamince s domácností a žije s námi a začla brečet, což mě úplně dostalo. Rozloučili jsme se a já, maminka a tatínek jsme jeli na večeři s mojí 2.host rodinou a prezidentem mého Rotary klubu. Tatínek v autě začal říkat, jak jsou rádi, že mě tam měli, že jim budu chybět a že mě mají moc rádi, pak mu maminka řekla, ať už nic neříká, že bude brečet a nechce dojít na večeři uplakaná😁
Na večeři prezident rotary vysvětloval mojí nové rodině pravidla Rotary, maminka říkala druhé mamince, že jsem bezproblémový dítě a že už vždycky budu její dcera, takže kdybych cokoliv potřebovala, že to zařídí. Já tam jen seděla s uplakanýma očima a poslouchala. Po večeři jsme jen předělali moje věci z jednoho auta do druhého, rozloučila jsem se a jeli jsme domů. Byla jsem tak unavená, že jsem zalehla do postele a spala, vybalování jsem nechala na další dny.
Moje nová rodina je úplně jiná, než ta předchozí. Dnes už jsem tady něco přes 2 a půl týdne. Mám 3 sourozence- moje kamarádka Mariel(15), Jordana(24) a Beto(21), který ale žije v Mexico city, takže v jeho pokoji jsem já. Potom Mode, která mamince pomáhá s domácností a stará se o nás jako
bychom byly její děti. Říká mi blondýnko od prvního dne, co s nimi bydlím😏
A pak 2 psi- Chato, který je venku a malou Donu(fenka Jorkšíra), která má 2 roky a pořád si chce
hrát.
S touhle rodinou musíme každou neděli chodit na hodinu do kostela, což pro mě ateistku není nic
moc, ale respektuju to. Každé ráno i před každým jídlem odříkávají modlitbu. V 1.rodině jsem jezdila do školy autobusem, teď mě každé ráno vozí maminka nebo šofér.
Moc mi chybí moje první host rodina, od té doby jsem se s nimi samozřejmě viděla, ale není to totéž. Byla jsem s nimi skoro půl roku. Hned 2 dny po mém stěhování jsme slavili bráškovy 13té narozeniny, takže jsem viděla celou rodinu a včera po škole jsem u nich byla na oběd a celé odpoledne. Mám štěstí, že v Tampicu je všechno kousek a oba domy jsou od sebe 5 minut autem, takže je můžu vidět kdykoliv.
Jinak jsem tu dnes přesně půl roku, je to šílený, jak to utíká..za chvíli jsem zpátky doma.✌🏼️
Moje nová host-rodina
Žádné komentáře:
Okomentovat