To už jsem tu vážně přes měsíc? Ano!
2.září to byl přesně měsíc, co jsem přiletěla do Tampica. A my se s rodinou zrovna tento prodloužený víkend vydali do Monterrey. Moji 2 bratři tam měli golfový turnaj.
Ve čtvrtek večer jsme vyrazili na letiště v Tampicu. Já, maminka a oba dva bráchové jsme ve 22:10 vzlétli směr Monterrey. Let byl klidný a trval jen hodinu. Na letišti nás vyzvedla teta a strýc maminky. Když jsme přijeli k nim domů, ukázali mi můj pokoj a já okamžitě usnula.
Druhý den ráno po snídani jsme jeli na golf. Hráli jen moji bráchové a my s maminkou jezdily a dívaly se na jejich trénink. Odpoledne začalo strašně pršet a my jeli domů. Najedli jsme se a já si šla lehnout. Večer mě vzbudila maminka, že mě bratranec zve k nějaké kamarádce na menší party. Tak jsem se převlékla a šla.
Bratrancovi je 20, jmenuje se Carlos a má perfektní angličtinu, takže nebylo žádné trapné ticho. Jeli jsme vyzvednout jeho kamarádky a pak směr bowling. Všichni jsou na vysoké, ale bavili se semnou úplně normálně i když jsem o pár let mladší. Můj výkon v bowlingu byl opravdu příšerný, radši ani nebudu psát jak jsem dopadla(reprezentantka za ČR, HAHA). Po 2 hrách jsme dostali hlad, tak jsme šli na hamburger.. Ehm, já nejím hamburgery, ale co jsem měla dělat. Snědla jsem to a vůbec to nebylo špatný!
Po jídle jsme jeli k nějaké kamarádce domů. Měla obrovský dům a pořádala menší sešlost. Bylo to moc fajn, všichni se semnou i přes jazykovou bariéru a věkový rozdíl bavili úplně normálně. Celkově nás bylo asi 15 a kolem 1 hodiny jsme jeli s Carlosem a Carlou(kamarádka bratrance) domů.
V sobotu ráno jsem dostala výborná míchaná vajíčka. Ráno jsem se potkala s tatínkem, který do Monterrey přiletěl o den později než my. Carlos řekl, že mi ukáže město. Monterrey je obrovské, nádherné město, které jsem si okamžitě zamilovala! Jeli jsme do obrovského nákupního centra, což pro mě byl absolutní ráj a pro Carlose utrpení(ale co by pro mě neudělal že:D). Odpoledne po obědě jsme jeli do staré části města, která vůbec staře nevypadá. Sháněli jsme nějaké pohlednice(žádné jsme nesehnali, ještě jsem v Mexicu neviděla jediný pohled).Tak jsme si šli sednout do kavárny na kafe a dortík(můj dortík byl spíš DORT, tak pro 4 lidi bych řekla) a já se učila, jak si můžu španělsky sama objednat. Nějaká paní nás pozvala na prohlídku budovy, co byla kousek od nás (zase jsem zapomněla název), asi po 10ti minutách jsme se nenápadně vytratili, protože ani jednomu z nás se nechtělo v tom vedru poslouchat hodinovou přednášku o historii. Cestou zpátky jsme se zastavili u vody, kde bylo taneční vystoupení.
Poslední den v tomhle krásném městě, bráškové měli ještě turnaj a rodiče byli s nimi.Teta a strýc nás zavezli znovu do nákupního centra(ještě většího než z předešlého dne), ale ani jeden z nás neměl na nakupování náladu, tak jsme se jen koukli do zverimexu na ta nejvíc roztomilá štěňátka a pak si zavolali taxíka směr nějaký "parčík". Ten park byl tak obrovský, bylo to uprostřed dvou silnic a procházeli jsme jej asi hodinu a půl. Mezitím jsem stihla zavolat domů rodičům a povykládat zážitky z předešlých dnů. Naše konečná stanice byla ta nejnejnejnejlepší zmrzlina, jakou jsem kdy měla! Byl to krém smíchaný s cookies, nic lepšího jsem snad nikdy nejedla. Ještě jsem koupila nějaké sladkosti kamarádce ze školy, protože mě pozvala na narozeniny a já nemohla přijít, když jsem byla pryč. Už jsme museli jet domů pro mé kufry, protože volal tatínek, že mě za chvilku vyzvedne a pojedeme na golf. Brácha ještě dohrával turnaj takže jsme všichni chodili s ním a podporovali ho. Hned jak skončil, tak nás tatínek odvezl na letiště. Všichni jsme byli hrozně unavení a tak když jsme se v 11 večer dostali domů, okamžitě jsme usnuli.
Byl to naprosto skvělý víkend a jsem šťastná, že mi moje host rodina umožnila vidět další krásné místo v téhle krásné zemi a doufám, že se tam ještě někdy podívám!
Tak to je pro dnešek vše, gratuluji pokud jste se dostali až sem a doufám, že jste se bavili! Hasta la vista:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat