Konečně jsem se dočkala, první výlet s mými milovanými výměnnými studenty!
Ve středu už žádná škola, jen rychle dobalit poslední věci do kufru, hodit do sebe snídani a můžu vyrazit. Maminka mě v 9 odvezla na autobusové nádraží, kde už na mě čekal náš co-chairman, Margaux z Francie a Leti s Lynconem z Brazílie. Co-chairman nám zkontroloval, že máme všechny potřebné papíry, popřál nám krásný výlet a posadil nás na autobus směr Valles. Cesta s mírným zdržením nám trvala zhruba 3 hodiny, když jsme konečně dorazili na místo. Místní co-chairman a jeho žena nás vzali k sobě domů, protože jsme byli ve městě první a nechtěli nás nechat v hotelu samotné. Za hodinu na to dojel Jan z Německa a Mudmee z Thajska. Dostali jsme výborný oběd a snědli tunu sladkostí, když nás konečně odvezli na hotel. Asi 5 minut po nás dorazil zbytek naší 2.rodiny. Ze dvou autobusů se vyvalilo zhruba 50 studentů. Začalo dlouhé vítání, objímání a nekonečná radost, že se konečně po 2 měsících zase všichni vidíme. Chairman nás začal rozdělovat do pokojů, nejdřív patro kluků a pak holek. Tentokrát jsem byla na pokoji s Luanou z Brazílie, Laurou z Finska a Alex z Německa. Hodily jsme si věci na pokoj a běželi k bazénu, kde už bylo několik lidí ve vodě v oblečení, proč se taky vyslíkat žejo.
Kolem 9té nás svolali na večeři, byl Hamburger a brambůrky- klasika, zdravá mexická strava. Po jídle svolali 9 z nás co mají narozeniny v tomhle měsíci, dostali jsme dohromady 2 dorty, zazpívali nám a pak(jak jinak) přišlo znovu vražení hlav do dortu. Jako by to nestačilo jednou, haha.
Druhý den po snídani jsme všichni nasedli na autobus. Po 2 hodinách jsme dojeli na místo určení. Vodopády. Bylo nám oznámeno, že kdo chce skočit, může. Ale musí skočit 7x po sobě, protože je to kaskáda a nedá se vrátit zpátky. Navlíkli nás do hnusných vest a plastových helm a šlo se. Pořád byl čas na rozmyšlenou. Skočím nebo ne? Nechápu jak, ale překonala jsem strach, řekla si že tohle je můj rok, zavřela oči a skočila. Ten pocit adrenalinu byl nejlepší a ze strachu se stalo vzrušení z dalších a větších vodopádů. Postupně jsme skočili všichni kromě asi 8 lidí. Trvalo nám zhruba 2 hodiny než jsme se dostali na konec kaskády, kde byl největší vodopád, kde jsem fakt myslela že umřu, ale co mi zbývalo. Skoč nebo zůstaň a zmrzni. SKOČÍM.
Naše dobrodružství pokračovalo na jiné místo s vodopády, počasí nám moc nepřálo, ale to nám náladu nezkazilo. Ti odvážní z nás se šli koupat, my zmrzliny jsme si jen nafotili fotky, aby jsme si tohle krásné místo mohli zase připomenout. Opravdu jsme všichni umírali po celém dni hlady, takže když nás dovezli do jedné menší restaurace všichni jsme byli spokojení. Cesta zpátky trvala zhruba 3 hodiny a večer nás čekala večeře s Rotary z místního Vallesu. Dostali jsme všichni modrá trička s nápisem "HUASTECA" a hráli něco jako Bingo. Po pár výhrách přišla diskotéka a naneštěstí v 1 večerka.
3.den jsme jeli pro změnu krásných lesů Huastecy, kde nám místní předváděli nějaké vudů a dost nebezpečné kousky, vylezli po nějakém dřevěném stožáru, který byl dost vysoko, přivázali si na sebe provaz a po hlavě dolů skočili a točili se. Já bych to nedala. Na oběd jsme dostali Tamales, já se v tom nějak nevyžívám, ale je to jídlo a já jídlo miluju takže😏
Po obědě jsme zase jeli autobusem na jiné místo, tentokrát do starého lesního muzea. Bylo to nádherné, vodopády, stavby, ta příroda. Jedno z nejkrásnějších míst.
Cesta zpátky trvala asi 3 hodiny. Večer jsme měli večeři s Rotexáky, bylo to supr, hlavně nejlepší jídlo- tacos a čokoládová fontána, marshmallow, jahody a spousta dalšího, potom diskotéka a spát, protože ráno klasicky brzo vstávat.
V sobotu nás čekaly rafty, nevešli jsme se všichni do autobusu takže nás asi 12 jelo mikrobusem, kde aspoň byla hudba a teplo😄když jsme dojeli k loďkám rozřadili jsme se do skupin a jelo se. No a co nás nenapadlo, dát si hned na začátku vodní bitvu, když bylo tak 15 stupňů. Takže jsme se 3 hodiny plavili v mokrým oblečení, jupii. Když jsme dojeli k vodopádům, nafotili pár fotek, otočili a jeli zpátky. Pak na jídlo a hurá promrzlí na hotel. Pár hodin jsme měli volno tak jsme šli na subway a protože byl poslední večer, jeli jsme na večeři busem někam na Rotary, kde na nás už všichni čekali. Najedli jsme se a pak přišel čas na talenty, každá země měla něco předvézt. Brazilci tancovali, italové zpívali, němci tancovali i zpívali, francouzi měli víc čísel. No a já? Sama za Českou republiku?😄Aleš ze Slovenska mě přemluvil abych s ním zpívala "Kávu si osladím", tak jsem souhlasila. To jsem ale nevěděla, že po pár verších mě v tom nechá a začne žonglovat! takže pro mě trapas jako hrom a on slíznul slávu, díky kámo😂po talentech jsme měli závěrečnou diskotéku a loučení s Luanou z Brazílie, která nám v prosinci odjíždí, protože její výměna je od ledna do prosince☹.
V noci nás autobus odvezl zpátky na hotel.
Pro dnešek je to vše, těším se u dalšího článku! Adios.
Žádné komentáře:
Okomentovat