Meeting D4130, Victoria, Tamaulipas

V pátek jsem odjížděla ze školy o hoďku dřív, takže jsem se vyhla testu z biologie(haha, jaká škoda). Doma jsem si jen dobalila nějaké věci a hurá na autobus- směr Victoria(hlavní město Tamaulipas), kde se konal náš první společný meeting distriktu 4130. Na zastávce(která mimochodem vypadá jak terminál na letišti) jsem se potkala s dalšími výměnnými studenty z mého města- Margaux z Francie, Leticia a Lyncon z Brazílie. Spolu s co-chairmanem jsme se rozloučili s našimi host-rodiči a vydali se za dobrodružstvím. Jeli jsme nádherným autobusem 1.třídou, měli jsme přístup k internetu, filmům(můj první film ve španělštině bez titulek,hmmm) a sedačky byli pohodlnější než moje postel. Po cestě nám rozdali subway, pití a chipsy, no nestačila jsem se divit. Cesta byla extrémně dlouhá, normálně trvá 3 hodiny, ale my se sekli a místo toho jeli 5 hodin.
Když jsme dojeli do hotelu, všichni už tam několik hodin byli. Dostali jsme bohatou večeři a kolem nás se začli shlukovat ostatní výměnní studenti. Potkala jsem se s Alešem ze Slovenska a shodli jsme se na tom, že je divný spolu mluvit česky/slovensky. A všichni se na nás dívali, jak kdybychom si ten jazyk vymysleli:D

Oslavili jsme narozeniny 4 výměnných studentů, snědli 2 dorty, dostali trička se jménem a dotazníky ohledně naší výměny. Přišli za mnou 2 kluci z Německa(díky bohu s výbornou angličtinou) a ptali se odkud jsem, tak jsem zkoušela svou hodně hodně slabou němčinu a kupudivu mi rozuměli(musím poděkovat paní profesorce Naništové).
Celkově nás bylo kolem 60 výměnných studentů- z toho asi 18 brazilců(proto jsme tak veselej distrikt)!. Druhý den ráno jsme(jak jinak) měli výbornou snídani, švédské stoly plné všeho, na co si vzpomenete. Potom přišla prezentace o pravidlech, představení každého inbounda, vyměnováni odznaků a vizitek, informace o výletech, společné focení apod.

Odpoledne jsme se šli vyblbnout do bazénu(vlasy mi vydržely suché tak 5 minut), dokonce jsem se i opálila(!!!!štěstí!!!!!). Po obědě jsme jeli autobusem na ródeo nebo co to bylo, no pravidla jsem nepochopila a ani mě to nijak nezaujalo, ale sranda byla:D Pán co to uváděl představoval každou zemi a pokaždé když ji řekl, tak zástupci pištěli, takže si dokážete představit jaký to bylo když představoval Brazílii(18!) a já sama za Českou republiku:D.
Když jsme se navečer vrátili, bylo nám všem hrozný horko, tak jsme naskákali do bazénu a pouštěli si španělský písničky.

Na večeři jsme měli typické mexické jídlo-tacos, quesadillas a spoustu dalšího jídla, u kterýho si nepamatuju názvy. Po večeři přišla party, konečně jsem si pořádne zatancovala! Byla to pecka, brazilci nás všechny roztancovali. A na závěr jsme šli rozbít piñatu, takže jsme se všichni přecpali sladkým(achjo). Musela jsem vypadat fakt vtipně se zavázanýma očima, jak mlátím do obří věci co lítá vzduchem, ale já si to vždycky chtěla zkusit:D
Pak jsme si všichni sedli k bazénu a povídali si, bylo to jak kdybychom se znali strašně dlouho, dokázali jsme se bavit o všem a smáli jsme se.
Druhý den ráno jsme se všichni rozloučili a jeli domů, vůbec se mi od tam nechtělo. Už teď se těším, až se v listopadu zase všichni potkáme na spolěčném výletě!

My new family for these year! D4130❤️

Měsíc v ráji a výlet do Monterrey!

To už jsem tu vážně přes měsíc? Ano! 2.září to byl přesně měsíc, co jsem přiletěla do Tampica. A my se s rodinou zrovna tento prodloužený víkend vydali do Monterrey. Moji 2 bratři tam měli golfový turnaj.
Ve čtvrtek večer jsme vyrazili na letiště v Tampicu. Já, maminka a oba dva bráchové jsme ve 22:10 vzlétli směr Monterrey. Let byl klidný a trval jen hodinu. Na letišti nás vyzvedla teta a strýc maminky. Když jsme přijeli k nim domů, ukázali mi můj pokoj a já okamžitě usnula.
Druhý den ráno po snídani jsme jeli na golf. Hráli jen moji bráchové a my s maminkou jezdily a dívaly se na jejich trénink. Odpoledne začalo strašně pršet a my jeli domů. Najedli jsme se a já si šla lehnout. Večer mě vzbudila maminka, že mě bratranec zve k nějaké kamarádce na menší party. Tak jsem se převlékla a šla.

Bratrancovi je 20, jmenuje se Carlos a má perfektní angličtinu, takže nebylo žádné trapné ticho. Jeli jsme vyzvednout jeho kamarádky a pak směr bowling. Všichni jsou na vysoké, ale bavili se semnou úplně normálně i když jsem o pár let mladší. Můj výkon v bowlingu byl opravdu příšerný, radši ani nebudu psát jak jsem dopadla(reprezentantka za ČR, HAHA). Po 2 hrách jsme dostali hlad, tak jsme šli na hamburger.. Ehm, já nejím hamburgery, ale co jsem měla dělat. Snědla jsem to a vůbec to nebylo špatný!
Po jídle jsme jeli k nějaké kamarádce domů. Měla obrovský dům a pořádala menší sešlost. Bylo to moc fajn, všichni se semnou i přes jazykovou bariéru a věkový rozdíl bavili úplně normálně. Celkově nás bylo asi 15 a kolem 1 hodiny jsme jeli s Carlosem a Carlou(kamarádka bratrance) domů.

V sobotu ráno jsem dostala výborná míchaná vajíčka. Ráno jsem se potkala s tatínkem, který do Monterrey přiletěl o den později než my. Carlos řekl, že mi ukáže město. Monterrey je obrovské, nádherné město, které jsem si okamžitě zamilovala! Jeli jsme do obrovského nákupního centra, což pro mě byl absolutní ráj a pro Carlose utrpení(ale co by pro mě neudělal že:D). Odpoledne po obědě jsme jeli do staré části města, která vůbec staře nevypadá. Sháněli jsme nějaké pohlednice(žádné jsme nesehnali, ještě jsem v Mexicu neviděla jediný pohled).Tak jsme si šli sednout do kavárny na kafe a dortík(můj dortík byl spíš DORT, tak pro 4 lidi bych řekla) a já se učila, jak si můžu španělsky sama objednat. Nějaká paní nás pozvala na prohlídku budovy, co byla kousek od nás (zase jsem zapomněla název), asi po 10ti minutách jsme se nenápadně vytratili, protože ani jednomu z nás se nechtělo v tom vedru poslouchat hodinovou přednášku o historii. Cestou zpátky jsme se zastavili u vody, kde bylo taneční vystoupení.

Poslední den v tomhle krásném městě, bráškové měli ještě turnaj a rodiče byli s nimi.Teta a strýc nás zavezli znovu do nákupního centra(ještě většího než z předešlého dne), ale ani jeden z nás neměl na nakupování náladu, tak jsme se jen koukli do zverimexu na ta nejvíc roztomilá štěňátka a pak si zavolali taxíka směr nějaký "parčík". Ten park byl tak obrovský, bylo to uprostřed dvou silnic a procházeli jsme jej asi hodinu a půl. Mezitím jsem stihla zavolat domů rodičům a povykládat zážitky z předešlých dnů. Naše konečná stanice byla ta nejnejnejnejlepší zmrzlina, jakou jsem kdy měla! Byl to krém smíchaný s cookies, nic lepšího jsem snad nikdy nejedla. Ještě jsem koupila nějaké sladkosti kamarádce ze školy, protože mě pozvala na narozeniny a já nemohla přijít, když jsem byla pryč. Už jsme museli jet domů pro mé kufry, protože volal tatínek, že mě za chvilku vyzvedne a pojedeme na golf. Brácha ještě dohrával turnaj takže jsme všichni chodili s ním a podporovali ho. Hned jak skončil, tak nás tatínek odvezl na letiště. Všichni jsme byli hrozně unavení a tak když jsme se v 11 večer dostali domů, okamžitě jsme usnuli.

Byl to naprosto skvělý víkend a jsem šťastná, že mi moje host rodina umožnila vidět další krásné místo v téhle krásné zemi a doufám, že se tam ještě někdy podívám!
Tak to je pro dnešek vše, gratuluji pokud jste se dostali až sem a doufám, že jste se bavili! Hasta la vista:-)

Blonďatá mexičanka je zpět!

Tak se zase po nějaké době vracím a samozřejmě plná nových zážitků, o které se s vámi chci podělit. Tentokrát to budou spíše obrázky a méně textu. Snad se bude líbit!

SOBOTA 27.8

Sobotu jsem strávila s rodinou klasicky v country clubu Campestre, oni hráli golf, já se na ně dívala a nakonec jsem vzala Anu Luciu(mladší sestru) na oběd. Odpoledne mě maminka odvezla za kamarádkama do kina. No a na co jiného bychom mohly jít než na horor, že? ale přežila jsem!




Po kině přišla odměna, takže jsme šly všechny společně do Starbucksu. Na fotce můžete vidět mě a moji nejlepší kamarádku Marian (tady v Tampicu), se kterou trávím nejvíc času.  Po kafi a dortíku mě její rodina pozvala na večeři, ale já byla uplně plná tak jsem si ze zdvořilosti dala jídlo napůl s Marian. Objednali mi typické mexické jídlo- plněnou bramboru sýrem a masem(až se vrátím do ČR budu vážit tak 200 kilo, tak se nelekněte). Rodina Marian je skvělá, akorát nemluví anglicky takže komunikace rukama nohama a překladač:D   

NEDĚLE 28.8

V neděli jsme měli hromadnou rodinnou snídani u dědečka a babičky, samozřejmě tacos(v Brně by jste tím nakrmili tak 5 rodin, nepřeháním!).Odpoledne jsme jeli znovu do Velamar, tentokrát se tam sešly rodiny rotariánů a rodiče mi řekli, ať pozvu Marian.








Tatínkové vařili(pozor!!) paellu a já(!!!), která nejím mořský plody jsem to taky zkusila a moc mi to chutnalo. Já, Marian a bráchové jsme strávili většinu dne na pláži a v bazéně.

     

Jsme to ale mexickej gang(koukejte jak zapadám!)




PONDĚLÍ 29.8

"Dnes musíme znovu na imigrační". Jupiii žádná škola!
Odpoledne vzala maminka mě a Anu Luciu na nehty.

       

  ÚTERÝ 30.8

Jeden ze 2 dní v týdnu, kdy mám kratší školu. Konečně jsem potkala někoho z dalších výmenných
studentů z Tampica. Já a Margaux(výměnná studentka z Nancy(Francie)) jsme strávili odpoledne v
Caffé Degas povídáním o tom jak to rychle utíká a jak jsme na to se španělštinou nad oreovým Frappé . Navečer jsem ji dovedla k nám domů představit rodičům:-)

STŘEDA 31.8
Můj první test z čínštiny. Laoshí(učitel) ze mě byl překvapenej- 100%!! Bacha na mě, nakonec budu mluvit i čínsky:-)

Tak to je pro dnešek vše. Doufám, že se vám článek líbil a že jste se dozvěděli něco zájimavého ze života blonďaté mexičanky! ADIOS:-) 

btw na škole mi říkají živá barbie a prý to není urážka(haha).