Když jsem vyšla ven čekalo na mě asi 10 lidí z mého Rotary klubu, všichni mě objímali a pusinkovali, byla jsem vyčerpaná z celého letu, ale ještě jsem stihla jít na své první mexické jídlo. Nechali mi toho přinést spoustu. No, řekněme že si na to jejich jídlo budu muset zvyknout.
Tacos, plněná brambora sýrem a masem, avocado a spoustu dalších..
Myslela jsem si, že budu od prvního dne se svou host rodinou, ale později jsem se dozvěděla, že jsou na dovolené v USA a že první noc budu spát u své babičky a dědečka. Ani jeden nemluví anglicky, dědeček se občas snaží ale babička ani slovo, takže si dokážete představit jak naše rozhovory asi vypadaly. Naštěstí s nimi bydlí i moji 2 strýcové, kteří jsou na tom s angličtinou o něco lépe.
Alex(mladší bratr mého host-tatínka) mi nabídl, že mi ukáže pláž a moře, ale byla noc takže jsem z toho nic moc neměla.Alex mě odvezl k babičce domů, vynesli mi věci do pokoje a ukázali koupelnu. Když jsem vešla dovnitř ptala jsem se jestli si mám sundat boty. Ne. Mexičani chodí po domě ve stejných botách jako venku. Po dlouhých 40ti hodinách jsem konečně mohla v klidu usnout.
Ráno jsem se vzbudila asi v 10, byla jsem celkem nervózní, první noc v cizí zemi, cizím domě u lidí, které znám sotva 12 hodin.
Vyšla jsem ze svého pokoje, kde jsem narazila na paní co tam uklízí, sešla jsem dolů a hledala někoho z rodiny. Nikde nikdo. Vzadu na terase jsem potkala zahradníka. Znovu jsem prošla dům až jsem našla Alexe, ten okamžitě zavolal babičku a ta mi šla udělat snídani, dostala jsem míchaná vajíčka a spoustu ovoce. Lepší ovoce jsem nikdy neměla, mango, hrozny, banány, papája, všechno slaďoučké a čerstvé.
Dopoledne jsem volala rodině a odpoledne mi jel Alex(strýc) ukázat město a sehnat adaptér do zásuvky, protože mají úplně jiný konec.
Konečně jsem viděla pláž i moře za denního světla a taky celé město- tedy 3 města. Madero, Tampico a Altamira. Podívala jsem se i do své budoucí školy, která ani náhodou nevypadá jako škola, spíš jako nějaké nákupní centrum. K večeru jsme se vrátili, protože měla přijet moje rodina.
7 hodin večer nic, 8 pořád nic, 9 už jsem si začínala říkat, že tady budu spát ještě jednu noc, sešla jsem dolů do kuchyně a snažila se si povídat s babičkou a dědečkem i když to bylo těžké, protože já neumím španělsky a oni neumí anglicky. Jsou skvělí, strašně hodní a chovali se ke mně jako bych byla jejich vlastní vnučka:-)
Kolem půl 10 se u dveří ozval dětský hlas a ne 1, rovnou 3! Ano moji 3 mladší sourozenci.
Abych vám představila svou rodinu..
Moje maminka Nayeli- se vším se mi snaží pomáhat, je moc milá a hodná.
Tatínek Jorge je rotarián, taky mi pomáhá, hlavně když se všichni baví ve španělštině, tak mi říká o co jde.
Potom Jorge mladší, je mu 12 let a umí skvěle anglicky díky tomu, že chodí do americké školy, kde mají zakázané mluvit španělsky. Taky mi pomáhá s překladem a chováním mi neskutečně připomíná mého vlastního brášku Danyho.
Diego, který má 10 let chodí také do americké školy, takže i s ním se mi snadno povídá, dělá si ze všeho neustále legraci(hlavně ze sebe) a rád si zpívá(a nejen ve španělštině).
A nakonec nejmladší z rodiny zlatíčko Ana Lucia, má 5 let a je strašně roztomilá. Anglicky moc neumí, jen pár slov, ale i tak si za mnou chodí hrát a stále na mě volá "Teresa, Teresa".(nikdo tu neumí vyslovit moje jméno, všichni čtou Teresa)
Jsem ráda, že mám takovou rodinu jakou mám, jsou na mě všichni moc hodní a pomáhají mi. Doufám, že s nimi brzy budu moct mluvit španělsky:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat